Srnče

22. 5. 2009

Každý z nás jistě někdy slyšel o příběhu nějakého „zachráněného“ zvířecího sirotka. Leč obvykle, díky neznalosti, se z dobrého úmyslu, naopak pro nalezence stává situace neprospěšná.

Takováto událost se stala i v našem okolí, kdy se do péče místních myslivců dostalo malé srnče, nalezené údajně poblíž mrtvé srny, která však poté na místě nebyla nalezena.

Náročného úkolu, spojeného s péčí o srnče, se ujal pan Moravec. V době, kdy jsme se vydali na srnče podívat, již bez problémů přijímalo mléko z kojenecké lahve od náhradního rodiče a zdálo se, že je vyhráno. Pan Moravec nám vyprávěl o tom, jak si srnče rychle zvyká na nové prostředí a stává se méně plachým. Zvuky, či jiné podněty, které v něm ještě před pár dny vyvolávali instinktivní zalehnutí do trávy a znehybnění, nyní ignorovalo a tak ztrácelo přirozené reflexy. Proto by bylo jeho zpětné vypuštění na svobodu, až se stane samostatným, velice problematické. U srn je to poněkud jednodušší, ale u srnců (což byl případ tohoto srnčete) je problém v období říje, kdy si brání teritorium před ostatními srnci, a jelikož zvířata odchovaná v zajetí vnímají člověka, jako příslušníka svého druhu, mohou se stát útočnými i k lidem.

Srnče, jehož trávící ústrojí je uzpůsobeno k přijímání specifického srnčího mléka, si však stále nedovedlo poradit s podávaným mlékem, i když bylo mícháno podle ověřených receptur z odborné literatury a trpělo silnými průjmy. Po několika dnech se k nám donesla smutná zpráva, že srnče svým zažívacím potížím podlehlo.

Víš, co znamená, že srna své srnče odkládá, a jak ho tím chrání?

napsal: Zdeněk

Myslivecký kroužek

Dolní Dobrouč