Setkání s mláďaty

vloženo: 9. 6. 2010

V květnu, především v jeho druhé polovině, srny kladou srnčata, a proto není nic zvláštního, když se v tuto dobu s nimi setkáte. Není ani nic neobvyklého, pokud ho naleznete ležet ve vysoké trávě (div jste na něj nešlápli) a po srně není vidu ani slechu. Takovéto zdánlivě opuštěné srnče nepotřebuje však lidskou pomoc, jak by mohlo někomu připadnout. Ať se to zdá nelogické, tím že srna nechává ve většině času srnče samotné, tak ho vlastně chrání. Toto vrozené chování se vyvinulo u srnčí zvěře (a nejen u ní) jako reakce na predátory - dříve téměř jediné nebezpečí, které všem mláďatům hrozilo. Pokud by se srna neustále zdržovala v blízkosti svého potomka, svým pachem by přilákala různé šelmy, které se při vyhledávání potravy spoléhají především na svůj čich. Srnče, které vydává pouze velmi slabý pach (jako většina mláďat v přírodě), má tak daleko větší šanci, že ho „nosem“ nepřátelé neobjeví, než kdyby se ho srna snažila chránit svou přítomností. Postupem času, jak srnče roste a sílí, je schopné již se srnou před nebezpečím uniknout a více se začíná zdržovat v její přítomnosti. Nejkritičtější období překonalo.

Proto, pokud při svých procházkách přírodou naleznete v trávě schoulené malé srnče s bílými skvrnami na hřbetě, vězte, že ho nemusíte zachraňovat, neboť jeho matka je někde v blízkosti a čeká, až bude v okolí klid, aby ho mohla přijít nakojit.

V přírodě se můžeme samozřejmě setkat i s mláďaty jiných zvířat, jako jsou malí zajíčci, bažantí či koroptví kuřátka, nebo mláďata jiných ptáků a savců. Květen a červen jsou z tohoto pohledu velmi plodné měsíce. U všech je však situace velmi obdobná. Možná jedno ze sta mláďat, které nalezneme, je skutečným sirotkem, ale těm ostatním bychom svou potenciální „pomocí“ spíše ublížili.

Takže Vám všem přeji spoustu krásných zážitků při poznávání přírody, ale pouze s odstupem.

napsal: Zdeněk

Myslivecký kroužek

Dolní Dobrouč