Čištění budek

září 2009

Na přelomu léta a podzimu, kdy bylo jasné, že hnízdící ptáci již všechny budky opustili, jsme je chtěli vyčistit, aby byly připraveny pro nové vyvedení mláďat na příští rok. Také nás pochopitelně zajímalo, jak byly budky obsazeny. O dvou budkách, které jsme měli umístěny na zahradě u klubovny, jsme věděli, že byly na jisto obsazeny sýkorou koňadrou, protože jsme oba páry rodičů několikrát pozorovali při přinášení potravy do budek mláďatům. Tyto budky jsme za účelem čištění otevřeli jako první. Z budky jsme vyjmuli hnízdní materiál, kterým byla budka naplněna asi do jedné třetiny své výšky. V chuchvalci mechu, jemného chmýří a srsti jsme nalezli i nevylíhnuté vajíčko a v druhé budce dokonce mrtvé mládě. Poté jsme se s malým žebříkem vydali k lesu, kde byly ostatní budky.

Průměr vletového otvoru do budky pro sýkoru koňadru se uvádí jako 32 mm a pro sýkoru modřinku jako 28 mm. My jsme sice při jejich výrobě použili univerzální rozměr 30 mm, ale jak se při čištění dalších budek ukázalo, ani jednomu druhu to nevadilo a některé budky byly obsazeny modřinkou a některé koňadrou. To jsme zjistili podle velikosti nevylíhnutých vajíček, které jsme vždy alespoň po jednom v budce, která byla sýkory obsazena, našli. Kromě vajíček jsme ještě několikrát v budce nalezli pár mrtvých mláďat. Takže jsme zjistili, že úspěšné vyhnízdění všech mláďat ze snůšky nebývá vždy stoprocentní, ale i přesto počet mláďat, která budku ve zdravý opustila, bude vyšší.

Ten den jsme stihli navštívit ještě pět budek, z čehož dvě byli po modřince, jedna po koňadře a u dvou jsme museli od čištění ustoupit, protože z vletového otvoru vylétávaly sršně, jako včely z úlu. Jednak jsme nestáli o nějaké žihadlo, a za druhé jsme nechtěli sršní roj hubit. Bylo nám však jasné, že v obyčejné budce nemůže celý roj zimu přežít a tak jsme vyčištění obou budek nechali na pozdější dobu.

Na příští schůzku na nás čekalo zbývajících šest budek. Ve třech z nich jsme opět našli hnízdní materiál po sýkorách s nějakým tím vajíčkem, či mrtvým mládětem. V jedné z budek na nás čekalo opravdu milé překvapení. Při jejím otevření na nás vykouklo malé zvířátko a upřeně si nás prohlíželo. Byl to plch lesní. Malé „myšce“ se však z budky nechtělo ani, když jsem jí zkusil popohnat rukou a nechala se klidně chytit do dlaně. Poté se však plch hbitě protáhl mezi prsty, skočil na zem do listí a po nejbližším kmínku vyšplhal do koruny malého dubu, kde se nám ztratil. Při odstraňování listí, které si plch do budky nanosil, z ní vyběhl ještě druhý a také se spěchal schovat do výšky koruny stromu. Zajímavé také bylo, že uvnitř budky byl pod stříškou také nalepen zbytek rozestavěného sršního hnízda. Že by si plchové dokázali poradit se sršněmi, jež v budce začínaly se stavbou svého hnízda? Poslední dvě budky byly také něčím výjimečné. Na obou, již z dálky, bylo vidět, že byly vyloupeny strakapoudem. V přední stěně budky byl vytesán oválný otvor, kterým se strakapoud dostal na mláďata či vajíčka sýkor. V budkách jsme tak našli pouze hnízdní materiál. Jelikož zničenou částí budky byla otvíratelná dvířka, dala se tak snadno vyjmout a nahradit novými.

Věděl jsi, že mláďata sýkor vyměšují trus potažený jakousi blánou, což umožňuje rodičům ho vynášet z dutiny a udržovat jí tak v čistotě?

napsal: Zdeněk

Myslivecký kroužek

Dolní Dobrouč